fbpx

ČLÁNKY

Dialog lidí odlišných názorů je pro demokracii nesmírně důležitý, říká Kryštof Stupka

krystof cover

 

 

S Kryštofem Stupkou, jedním z nejvýraznějších mladých aktivistů, jsme si povídali o tom, jak se do jeho studijního pobytu v Paříži promítla válka na Ukrajině nebo co by doporučil mladým lidem, kteří chtějí začít s aktivismem. 

 

 

Slyšeli jsme, že jsi včera obhájil úspěšně diplomku. Gratulujeme!

Ano! Včera jsem obhajoval diplomovou práci na téma LGBTQ+ práva v Maďarsku. Mám z toho radost, protože jinak jsem se během studia věnoval hlavně environmentálnímu právu, takže až během této práce jsem měl možnost ponořit se do práv LGBTQ+ lidí. Hlavní teze byla, jaký má vlastně význam být součástí Evropské unie a jak může EU tvrdit, že brání lidská práva, když se nedokáže postavit za LGBT+ lidi ani v tak dramatickém sledu událostí, jako tomu je v Maďarsku.

 

Vstoupila ti nějak do psaní diplomky válka na Ukrajině?

Do psaní ani ne, ale mám k tomu zajímavou story. Když začala válka, byl jsem zrovna v Keni na mezinárodní klimatické konferenci United Nations Environmental Assembly, kde nás z celého světa vybrali 15 mladých aktivistů, abychom se zapojili do debaty. Bylo šílené, jak se s vypuknutím války celá konference obrátila naruby. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu jen tak debatovat o environmentálním právu, a abych vyjádřil symbolicky podporu, oblékl jsem se do ukrajinské vlajky. Málem mě z budov OSN vyloučili, protože tam jsou podobné protesty zakázané. Tak jsem nám alespoň namaloval ukrajinskou vlajku na roušky, které jsme museli mít a u kterých nám nemohli říct, ať si je sundáme. (smích)

 

 

Rusové, kteří tady dlouhodobě žijí, za válku na Ukrajině nemohou. Tím, že budeme vůči nim xenofobní, Ukrajině nepomůžeme. 

 

  

Jak na válku reagovali zástupci z Ruska, kteří byli na konferenci také?

Ruská diplomatická delegace reagovala tak, jak jim chodily zprávy z Kremlu. Ale vzhledem k tomu že jeden z nás 15ti byl mladý ruský aktivista tak mě k tomu napadá další věc, která se týká nenávisti k Rusům. Spousta z nich, co žijí tady v Česku nebo jinde na západě, jsou queer lidi v našem věku. Utekli z Ruska, aby nemuseli skrývat svou identitu, mohli být sami sebou a nemuseli se bát o život. V Rusku to je pro LGBT+ lidi od roku 2013, kdy tam byl přijat zákon zakazující gay “propagandu”, fakt strašné. Když začala válka, tak nebylo zdrcující jen to, co se děje mým ukrajinským kamarádům a části rodiny žijící na Ukrajině, ale i to, co se dělo mým ruským známým tady. Kamarád žijící v Praze měl nasmlouvaný byt a když šel podepsat smlouvu, majitel ho vyhodil hned, jakmile zjistil, že je Rus. Takové věci se sice dějí všude, ale je důležité si uvědomit, že Rusové, kteří tady dlouhodobě žijí, za válku na Ukrajině nemohou. Tím, že budeme vůči nim xenofobní, Ukrajině nepomůžeme. 

 

Jakým způsobem jsi se snažil pomáhat v Paříži?

Snažil jsem se aktivně zapojovat do různých akcí. Třeba do jedné, kterou pořádala u nás na škole holka z Ukrajiny. Dva roky jsem působil ve studentské vládě a měl jsem pořád spoustu kontaktů, díky kterým se nakonec podařilo zmobilizovat nějaké finance, které pak univerzita mohla investovat a zaplatit tak ukrajinským studentům i profesorům, aby mohli dostat práci a místo na naší škole. To bylo docela pozitivní. Musím ale přiznat, že jsem se snažil svou aktivitu trochu mírnit, abych se z toho všeho nezbláznil. Bylo to, hlavně ze začátku, hodně náročné období.

 

A teď, když jsi zpět v Česku, podnikáš nějaké další aktivity směrem k pomoci ukrajinským uprchlíkům?

Aktuálně spolupracuji se zmocněnkyní pro lidská práva, Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou. Společně jsme hodně pracovali na tom, aby se například situace z pražského Hlavního nádraží neopakovala. Zároveň se spolu se Stranou Zelených snažíme, aby státní orgány v Česku přistupovaly ke všem uprchlíkům z Ukrajiny stejně, nehledě na to, jakou mají barvu pleti.

 

 

Je hrozně důležité si uvědomit, že i OSN má své limity a pořád je nutné se alespoň minimálně zapojovat, abychom jako globalizovaný svět dokázali společně fungovat.

  

 

Když jsme u politické angažovanosti, jaká je vlastně tvoje role?

Nedávno se ze mě stal mladý delegát České republiky pro OSN. V rámci toho se snažím přiblížit české mládeži a lidem v Česku obecně význam a důležitost multikulturalismu. V souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině se začalo říkat, že organizace spojených národů nemá smysl, když není schopná zabránit zvěrstvům, která Putin páchá. Já si ale myslím, že je hrozně důležité si uvědomit, že i OSN má své limity a pořád je nutné se alespoň minimálně zapojovat, abychom jako globalizovaný svět dokázali společně fungovat. V tom vidím svou roli. Má zkušenost z Francie je taková, že tam každý člověk ví, jaká má práva. To je něco, do čeho se my musíme ještě emancipovat. 

 

Kde by měli mladí lidé, kteří chtějí dělat něco podobného, začít? Co bys jim poradil?

Já jsem si vždycky šel za tím, že chci být někým, kdo bude státu mluvit do toho, jak řeší lidská práva. Na své první demonstraci jsem byl asi ve dvanácti letech. Moje babička byla aktivistka, založila občanské sdružení Asistence, které řešilo práva osob s postižením. Odjakživa jsem se díky tomu pohyboval v aktivistické bublině. Vždycky jsem chtěl být takovej ten I know my rights, give me my freedom. Je to něco, na čem pracuju už osm let. Vím, že o lidská práva není v Česku extra velký zájem. Pro hodně lidí to je něco, s čím se neztotožňují, a já jim to necpu. Zároveň si ale myslím, že aktivismus v oblasti lidských práv je skvělým nástrojem pro lidi, a speciálně lidi z různých menšin, k tomu, aby dosáhli rovnosti. Mým znamením jsou váhy a v otázce rovnosti ve společnosti to na mě opravdu sedí. Především rovnosti před právem, protože jsem vystudovaný právník. Je to něco, na co mě vždycky bavilo vést dlouhé debaty a argumentace. Tím, že jsem vždycky věděl, že tohle je ta jedna věc, které se chci věnovat, jsem časem dostal příležitosti, za které jsem strašně vděčný. To bych doporučil i mladým lidem, kteří chtějí začít s aktivismem. Aby se nebáli příležitostí a výzev, které je mohou posouvat dál.

 

Proč se podle tebe nevěnuje víc mladých lidí LGBT+ aktivismu?

Podle mě se v Česku celkově věnuje málo mladých lidí politice. Myslím, že to hodně souvisí se vzděláním. Občanská výchova je u nás docela kopec srandy, koukáte se v ní na filmy, nohy na lavici, pohodička… Ale moc se toho nenaučíte. Většina lidí má pouze základní přehled o tom, jak funguje stát a jak důležitou roli v jeho fungování hrají neziskové organizace. V neziskovkách zároveň necítím dostatečnou snahu zapojit mladé lidi, dát jim takovou příležitost, aby věděli, že na jejich hlasu záleží.

 

 

Dřív bych třeba nešel za Marianem Jurečkou, ale teď nedávno jsme si ještě spolu s Johy Bázlerovou na půl hodiny sedli a mluvili o našich názorech a postojích. A byla to normální lidská debata.

 

 

Kde vidíš svoje slabiny a v čem by ses chtěl zlepšovat?

Na čem se poslední dobou snažím pracovat je pokora. Nemyslím tím nutně, že bych měl potlačit svoje ego, ale z života ve Francii jsem zvyklý na takové trochu zhýčkané chování. Ve Francii se totiž k aktivistům a lidem, co se zajímají o lidská práva, přistupuje trošku jinak než u nás. Když jsem v Česku začínal, lidi se na mě koukali jako na blbečka, který si vyskakuje. Bral jsem to z toho francouzského pohledu, hodně jsem se urážel. To je jedna z věcí, na kterých se snažím pracovat. Snažím se otevírat dialog s lidmi, s kterými bych se v minulosti nebavil. Dřív bych třeba nešel za Marianem Jurečkou, ale teď nedávno jsme si ještě spolu s Johy Bázlerovou na půl hodiny sedli a mluvili o našich názorech a postojích. A byla to normální lidská debata. Dialog mezi lidmi, kteří mají odlišné názory, je pro demokracii nesmírně důležitý.

 

Co plánuješ na letošní festival Prague Pride, který se koná od 8. do 14. srpna?

Prague Pride pro mě hraje důležitou roli už od mala, pamatuju si svůj první pride. Když se kouknu na svoje fotky z předchozích ročníků festivalu, každý rok jsem byl o trošku šílenější. Prague Pride byl důležitý ve formování mojí queer identity a dlouhodobého coming outu, kdy se člověk cítí být sám sebou. Takže na festival a hlavně průvod, který bude zase po dvou letech už se moc těším. Na festivalu se navíc letos objevím také v programu. Během týdne budu v diskuzi a v sobotu budeme s Johanou Bázlerovou moderovat zprávy na stagi na Letné.

CO DĚLÁME

PROJEKTY

VZDĚLÁVÁNÍ

CO DĚLÁME

POMOC

VYJEDNÁVÁNÍ

KDO JSME

SLEDUJTE NÁS

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

Prague Pride z. s. 

Rybná 716/24 
110 00 Praha 1 
Česká republika

IČO 22842730 

Zápis ve spolkovém rejstříku: Městský soud v Praze, oddíl L, vložka 22311

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

© Copyright 2022 Prague Pride z. s. All Rights Reserved.

VYHLEDAT

Image
×
Předvolby uživatele cookies
Používáme soubory cookie, abychom vám zajistili co nejlepší zážitek z našich webových stránek. Pokud používání souborů cookie odmítnete, nemusí tyto webové stránky fungovat podle očekávání.
Přijmout vše
Odmítnout všechny
Essential
Tyto soubory cookie jsou potřebné pro správné fungování webových stránek. Nelze je zakázat.
Site - User session
OK
Analytics
Nástroje používané k analýze dat pro měření efektivity webových stránek a pochopení jejich fungování.
Google Analytics
OK
Odmítnout
Marketing
Soubor technik, které mají za předmět obchodní strategii a zejména průzkum trhu.
Google
OK
Odmítnout
Facebook
OK
Odmítnout
Functional
Nástroje používané k tomu, abyste měli k dispozici více funkcí při navigaci na webových stránkách, může jít například o sdílení na sociálních sítích.
Hotjar
OK
Odmítnout