Gayové a lesby nemají právo mít dítě jako pár. Jeden rodič je pak ale vždy mimo hru

Datum Posted in Aktuality

Iveta s partnerkou Nikolou uzavřely před dvěma lety registrované partnerství a nyní by chtěly založit rodinu. Rozvoj medicíny v poslední době rodičovství gay a lesbickým párům značně usnadnil, přesto Iveta s Nikolou budou muset čelit překážkám. Zákon totiž oběma rodičům nenabízí stejná práva.

Současná právní situace v ČR neumožňuje sociálnímu rodiči přiosvojit si dítě své partnerky nebo partnera. Stejně tak zákon umožňuje pouze individuální adopci. V praxi to znamená, že jeden z rodičů může dítě adoptovat, druhý však nemá na dítě žádné právo. „Podle mě je to velmi nešťastná situace. Je to určitý prvek nejistoty, se kterým do založení rodiny vstupujete, a to prostě není příjemné,“ obává se Iveta (25), která před dvěma lety vstoupila do registrovaného partnerství s přítelkyní Nikolou (28). V současnosti by chtěly za pomoci neznámého dárce spermatu založit rodinu. Obě ženy mají v plánu vychovávat dítě společně. Rodičovská práva by na ně ale měla jen ta z nich, která dítě porodí.

Dítě na prvním místě

Podle Ivety může nastat kvůli současným právním úpravám mnoho problémů. „Co když se partnerství rozpadne či dojde k nějaké tragické události s biologickou matkou dítěte. Kdo dítě dostane? Půjde do ústavu? Je to plno otázek, na které chybí odpovědi,“ říká Iveta. Podle jejího názoru by měla existovat novela zákona o registrovaném partnerství, podle které by příslušné orgány mohly v takových situacích postupovat. Vše by vyřešilo také zpřístupnění manželství gay a lesbickým párům.

S problémy se však mohou setkat tyto páry i v méně vyhrocených situacích. Například při jednání s úřady či při návštěvě u lékaře. „Všude je potřeba zákonný zástupce. Jeden z rodičů je v těchto situacích zcela ‚mimo hru‘,“ uvažuje Iveta. V případě, že se jejich dítěti něco stane, jediný, kdo za něj může jednat a rozhodovat o léčebném postupu, je totiž zákonný zástupce. Druhý z rodičů je z právního hlediska cizím člověkem. Možností, jak tuto situaci zvládnout, je sepsání plné moci mezi biologickým a sociálním rodičem. Zákon o registrovaném partnerství přitom jasně udává, že pokud žijí partneři ve společné domácnosti a jeden z nich má dítě, i druhý z páru se o dítě musí starat a má povinnost ho chránit a vychovávat.

Nesouhlasné názory

Odpůrci adopcí homosexuálními páry používají v zásadě dva argumenty: nejčastějším z nich je ten, že dítě žijící v rodině s rodiči stejného pohlaví nebude mít mužský či naopak ženský vzor. Dalším je tvrzení, že se výchovou dítěte dvěma osobami stejného pohlaví zvýší riziko, že dítě bude v budoucnu samo lesbou či gayem.

Výzkumy této problematiky probíhající více než 25 let pod vedením Americké akademie pediatrů se ale shodují v tom, že neexistuje vztah mezi sexuální orientací rodičů a zdravým vývojem dítěte. Doktorka Marina Rupp z Institutu pro výzkum rodiny na Univerzitě v Bambergu publikovala v roce 2009 výsledky svého výzkumu. Jeho závěrem bylo tvrzení, že důležitá není struktura rodiny, ale vztahy v ní. K podobným závěrům došla i studie provedená v České republice v roce 2017. Ta prokázala, že dětem vyrůstajícím v gay a lesbických rodinách nevadí sexuální orientace rodičů, ale homofobie, jíž je vystavuje okolí.

Výzkumy veřejného mínění naznačují, že počet nesouhlasných postojů s adopcemi u nás klesá. Podle výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd je 62 % lidí pro možnost osvojení dítěte partnera. Přesto je častým argumentem politiků tvrzení, že společnost ještě není na podobný krok připravena. „Bojím se toho, zda si lidé a zákonodárci nemyslí, že schválení možnosti adopce rozhodne o tom, zda nějaké děti v LGBT rodinách budou či ne. Reálně už nyní v těchto rodinách žijí tisíce dětí. Už kvůli nim by se situace měla rychle řešit,“ je přesvědčena Iveta.

 

Jana Matoušová