Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. Pomoz nám ukázat, že se předsudečné činy dějí i u nás. #Ozvise a řekni, co se ti stalo, na praguepride.cz/ozvise.

Třiadvacetiletý Kyle rád hraje basket, fotbal, kreslí a čte. Nikdy se mu nepoštěstilo mít hodně přátel – asi i proto, že se s rodiči často stěhovali. Nadávkám a posměškům čelil už od základní školy, ale bylo to až na střední, kdy se svému okolí svěřil, že je trans muž. Od té doby se mu život proměnil v hotovou noční můru. Nejtraumatičtějším zážitkem pro něj byla cesta do obchodu, během které se střetl s neznámými agresory. Probudil se až v sanitce.

“Netušil jsem, co jsem udělal. Proč je tak špatné, že mám jiné oblečení než oni. Proč je špatné, že mám rád krátké vlasy a vojenské oblečení,” začíná svůj příběh Kyle. “Každý den jsem brečel a prosil mamku, abych nemusel druhý den do školy, ale nikdy mě nenechala doma,” pokračuje

Poté, co se s rodinou poprvé přestěhoval, od svých spolužáků slýchával nejen posměšky, ale i nadávky. “Říkali, že jsem babochlap, hlodavec, nebo že jsem divný. Zase se to všechno opakovalo a já ničemu nerozuměl. Už mi docházely síly a zase jsem hodně brečel,” vypráví Kyle zážitky ze své druhé základní školy s tím, že už se nemohl dočkat, až se znovu přestěhují.

Do nové školy si Kyle nechal narůst dlouhé vlasy a začal se oblékat jako holka. “Bylo mi v tom oblečení i v těch vlasech nepříjemně, jenže pokud jsem chtěl mít kamarády a nebýt ten “babochlap”, kterým mě nazývali, nic jiného mi nezbývalo,” pokračuje. Jeho maska zabrala a děti se s ním začaly bavit.  Kyle se konečně cítil spokojený. Jenže po několika měsících zjistil, že se zamiloval do své spolužačky.

“Všichni se o tom dozvěděli a znovu se se mnou nikdo nechtěl bavit. Byl jsem "ta buzna" a byl jsem zase na začátku. Abych zapadl, přetvařoval jsem se a cítil se kvůli tomu nepříjemně, ale to bylo všem jedno. Dál mi každý den připomínali, že mezi ně nepatřím,” popisuje Kyle nepříjemné chvíle.

“Přišel jsem o všechny. Každou minutu svého života jsem se cítil osamělý,” pokračuje. Tyto špatné zkušenosti ho přivedly k myšlence, že už nechce dál žít. Ubližovat si začal, když mu bylo 14 let. “Snědl jsem snad všechny prášky, co jsem doma našel. Doufal jsem, že tohle pomůže, že už budu volný, ale ne, našla mě mamka a donutila mě všechno vyzvracet,” vzpomíná Kyle.

Každou noc usínal se slzami v očích, a začaly se na něm silně projevovat příznaky deprese a úzkosti. Pak přišlo další stěhování. “Přemluvil jsem mamku, ať se můžu zase ostříhat a nosit klučičí oblečení. Stejně jsem věděl, že mě lidi budou nenávidět tak či tak. Jako kluk jsem se aspoň cítil o malinko lépe,” popisuje, jak přežil těžké životní období.

Na střední škole přišel Kyle s tím, že je transgender. Ve třídě to sice všichni vzali v pohodě, jenže na sociálních sítích to byl úplný opak. “Lidi mi psali, že jsem odpad společnosti, že jsem babochlap, že jsem nemocný a ať se jdu léčit. Pak mi začaly chodit výhružné zprávy typu “Kdy už konečně chcípneš? Nebo se o to musím postarat sám?", "Měla bys konečně zdechnout, stejně tě všichni nenávidí", "Jsi jen zku*vená transka, svět mi ještě poděkuje, když tě zabiju." a podobně. Bál jsem se chodit ven. Cítil jsem se úplně sám,” vypráví Kyle.

Jednoho dne šel do obchodu koupit bráchům svačinu do školy. “Procházel jsem takovou tmavší uličkou, ale vůbec mě nenapadlo, že se tam může něco stát. Měl jsem sluchátka v uších a najednou jsem ucítil strašnou bolest,” popisuje Kyle svůj zážitek s neznámými muži. Předtím, než upadl na zem, ho někdo kopl do žeber. “Křičel jsem o pomoc, prosil, ať mě nechají jít, ale bylo to marné. Kopali mě do břicha, obličeje, žeber... I když jsem brečel a křičel, tak nepřestávali.” pokračuje Kyle.

“Uslyšel jsem mužský hlas, který říkal něco o tom, že si to zasloužím a že nejsem ani člověk. Poslední jejich slova co si pamatuji, než jsem omdlel tou šílenou bolestí, byla: “Snad už nevstaneš, buzno." 

Kyle se probudil až v sanitce. Byl naštvaný, že ho někdo opět zachránil.

I přes všechny nepříjemnosti, které Kylovi předsudečné násilí přineslo, se na sociálních sítích prezentuje takový, jaký je, a snaží se pomáhat všem ostatním LGBT+ lidem – třeba tím, že je vyslechne nebo natočí osvětové video na TikTok. Přál by si, aby všichni věděli, že v tom nejsou sami a že je v pořádku být na veřejnosti sám sebou. I když je to občas těžší než se zdá.

Proč se tyto věci dějí?

Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. V policejních statistikách však kategorie homofobního násilí vůbec neexistuje, takže o počtu útoků na LGBT+ lidi v Česku toho mnoho nevíme. Reálně však k těmto incidentům dochází, jak dosvědčuje konkrétní příklad Jakuba. Právě proto si i v Česku každý rok 17. května připomínáme Mezinárodní den boje proti homofobii, transfobii a bifobii, které dodnes zůstávají aktuálním jevem a hrozbou.

Kyle se ozval, je však výjimka

Drtivá většina napadených o projevech nenávisti mlčí. Mnoho z nás si řekne, že se přece zas tolik nestalo. Chceme na všechno co nejrychleji zapomenout. Je to pochopitelné, jenomže mlčení nic nezmění. Pomoz ukázat, že se předsudečné činy dějí. Ozvi se a napiš, co se ti stalo. Pokud budeš mít zájem, odborný tým z In Iustitia ti nabídne pomoc.

Autorka: Anna Pálová